Historie pražského metra je mnohem delší a spletitější, než by se mohlo zdát při pohledu na dnešní mapu linek A, B a C. Myšlenka podzemní dráhy se v Praze objevila už na sklonku 19. století a od té doby vznikla řada vizionářských, ale i politicky motivovaných návrhů, které nikdy nebyly realizovány. Tyto „stanice duchů“ a nepostavené tunely dodnes představují fascinující kapitolu pražského dopravního plánování.

1. 👻 Klárov: Nejtajnější Stanice Prahy (Objekt K-111)

Nejznámějším a nejpřísněji střeženým příkladem nerealizované stanice je Klárov (též známý jako Objekt K-111). Tato stanice skutečně existuje, ale nikdy nesloužila veřejnosti.

Historie a Účel

Stavba na Klárově probíhala v letech 1952–1959 v režimu „přísně tajné“. V té době ještě neexistovala finální koncepce metra jako součásti pražské MHD, a proto je původní účel stavby stále předmětem spekulací:

  • Tajné Vládní Metro: Nejčastěji se mluví o tom, že se jednalo o úseky pro „vládní“ nebo „vojenské“ metro, které mělo sloužit jako úkryt a evakuační trasa pro nejvyšší představitele státu v případě válečného konfliktu. Objekt se nachází v blízkosti Úřadu vlády (Strakova akademie) a pod Kramářovou vilou.
  • Kryt Civilní Obrany: Po přehodnocení se stanice v 70. a 80. letech stala součástí Ochranného Systému Metra (OSM) a sloužila jako obří kryt civilní obrany.

Současnost

Stanice Klárov se svou architekturou a hloubkou (kolem 40 metrů) podobá dnešním hloubeným stanicím metra. Vlaky do ní nikdy nepřijely, neboť byla nakonec nahrazena nedalekou stanicí Malostranská na trase A, která byla postavena v jiné, méně hluboké úrovni. Objekt K-111 dnes slouží jako technické zázemí pro ochranný systém metra a je veřejnosti nepřístupný.

2. 🗺️ Zapomenuté Plány: Od Podpovrchové Tramvaje k Metru

Předtím, než se v 60. letech 20. století definitivně rozhodlo pro systém klasického metra, dominovaly diskuzím jiné, nerealizované koncepce:

A) Protektorátní Projekt z Roku 1941

V době Protektorátu vznikl rozpracovaný plán podzemní dráhy od Konsorcia stavebních firem na trase Dejvice – Pankrác. Tyto plány obsahovaly i návrhy konkrétních stanic (např. Palacký, Ječná, Radnice). I když projekt nebyl nikdy realizován, poskytl cenné podklady pro pozdější úvahy.

B) Koncepce Podpovrchové Tramvaje (50. a 60. léta)

V 50. a na začátku 60. let se vážně uvažovalo o vybudování podpovrchové tramvaje. Jednalo se o mělké tunely, kudy by jezdily tramvaje, čímž by se ulehčilo povrchové dopravě.

  • Dopad: Původní úsek trasy C, který dnes vede přes Nuselský most, byl dokonce započat jako staveniště pro podpovrchovou tramvaj. To je důvod, proč mají některé stanice na nejstarším úseku C, jako Hlavní nádraží(zprovozněná 1974), jiné uspořádání nástupišť (postranní namísto obvyklého středového ostrova), což bylo typické pro tramvajový provoz.
  • Změna: Vláda v roce 1967 na doporučení sovětských expertů rozhodla o změně na kapacitnější systém klasického metra.

3. 📉 Stanice Vynechané a Odložené (Linky B a C)

Ne všechny nerealizované stanice byly tajné či utopické. Některé byly jednoduše vynechány z první fáze výstavby a dobudovány až později kvůli nedostatku financí nebo menší hustotě osídlení:

  • Linka B: Kolbenova a Hloubětín: Tyto stanice na úseku do Černého Mostu byly stavebně připraveny, ale nebyly zprovozněny spolu s úsekem v roce 1998. Otevřeny byly postupně až později (Hloubětín v roce 1999, Kolbenova v roce 2001).
  • Linka C: V původních plánech na trase C existovaly úvahy o dalších stanicích (např. v oblasti Krčského lesa) a odbočkách (např. v oblasti Pankráce), které se realizovaly až v rámci pozdějších, nově definovaných úseků (např. Pankrác – Háje).

4. 🔗 Nerealizované Propojení a Odbočky

Pražské metro obsahuje i mnoho technických odboček a tunelů, které jsou připraveny pro budoucí rozšíření, ale doposud nebyly využity:

  • Odbočka na Pankráci: Známá část tunelu a kolejiště v oblasti stanice Pankrác (C), která byla stavebně připravena pro budoucí směr trasy D (tzv. „Nová linka“).
  • Další Linky: V průběhu let vznikla řada návrhů na zcela nové linky a jejich stanice, které se neustále měnily, ať už šlo o varianty vedení trasy D nebo nerealizované plány trasy E.

Stanice, které zmizely, nejsou jen prázdnými betonovými prostory, ale představují fascinující svědectví o složitém vývoji metropole. Ukazují střet vizí, politických rozhodnutí a technologických možností v průběhu téměř celého 20. století.